Rozhovor o cvičení Tai-chi pro internetový časopis Furt-v-pohodě listopad 2010.
Napsala: Jana Vašáková, www.receptyprodeti.cz
Jitka Neumannová pracuje jako osobní trenér Tai-chi, Čchi-kung, Tchaj-ťi zbraně, meditační a koncentrační cvičení. Přes jógu a meditaci objevila kouzlo asijských bojových umění. V letech 1999 až 2006 studijně navštěvovala Malajsii, Singapur a USA. Při první návštěvě Číny se rozhodla naplno věnovat umění Tai-chi. Po návratu do Čech studovala Tai-chi u Radka Koláře. Jako instruktor několik let působila v Taiji Akademii v Praze. Od roku 2006 se účastní výukových seminářů v ČR s Grand Mistrem Zhu Tiancai. V roce 2009 získala zlatou medaili na mezinárodní soutěži Jiaozou v Číně. Více informací o Jitce Neumannové naleznete na www.jinjang-wellness.cz nebo na www.taichi-praha.cz.
Jitko, prozraď nám, kdy a proč si propadla józe a meditacím?
Asi tak ve 13 letech jsem často přemýšlela o všem možném, o životě včetně těch minulých a celkově o významu člověka ve vztahu k přírodě a Zemi jako takové. V té době jsem si oblíbila Indii a její kulturu a tím jsem i s velkou pravděpodobností začala měnit svůj přístup k životu. Stala jsem se vegetariánem, začala cvičit hatha jógu a postupně relaxovat a meditovat. Dá se tedy říct, že to přišlo samo. Vliv z rodiny nebo od kamarádů tu rozhodně nebyl 
.
Studijně si procestovala různé kouty světa, kde se ti nejvíce líbilo a proč?
Nejraději mám Singapur. Má asijského ducha a zároveň je to velmi moderní a čisté město. Propojuje se zde čínská, indická a muslimská (malajská) kultura.
Bojová umění a ženy, jak to jde podle tebe dohromady?
Zajímavá otázka . Tai-chi sice patří k bojovým uměním (sportům), ale zároveň by mělo především kultivovat ducha. To znamená, že člověk, který cvičí Tai-chi, je klidný, vyrovnaný a nemá potřebu bojovat. Zároveň je však dobré, že se v případě potřeby dokáže ubránit. Ne však pomocí hrubé fyzické síly svalů, ale díky souladu vlastního těla. To znamená, že i slabá žena, která umí správě cvičit Tai-chi a dokáže pohyby sestav použít, může snadno porazit i silného muže.
Jak bys definovala svými slovy Tai-chi a co tebe osobně na Tai-chi baví nejvíce?
Tai-chi je sport, který dává radost, nevyčerpává, ale dobíjí energii. Nejraději jdu ven a jen tak si zacvičím různé sestavy. Také se mi hodně líbí a baví mě cvičení s vějířem. Zajímavé je, že vějíř byl v Číně původně záležitostí mužů, kteří do společnosti nesměli nosit zbraně. A byl to právě vějíř, který se za zbraň v místnostech bez klimatizace nepovažoval. Byl v podstatě nezbytnou pomůckou k přežití v letních měsících. Bojovníci vějíře vylepšili o ostré hrany jako břitvy a bodce, čímž se stal velmi nebezpečnou zbraní. I dnes s nimi cvičí muži rádi a často. V Čechách ještě stále muži považují vějíř za ženskou ozdobu a sami se za něj stydí.
Pro koho je Tai-chi vhodné a proč?
Je to cvičení vhodné pro každého bez rozdílu věku a talentu. Můžete cvičit podle své kapacity relaxačně nebo jako bojové umění. Pravidelné cvičení Tai-chi pomáhá ke správnému držení páteře a těla. Což vám pomůže od bolestí zad a hlavy. Během cvičení se naučíte vědomě pracovat se svým dechem, prohlubovat a zpomalovat dýchání a také propojit vědomé hluboké dýchání s pohybem těla.
Dlouhá léta jsi učila děti a mládež cvičit Tai-chi a Kungfu. Je to velký rozdíl učit děti a dospělé?
Malé děti 5–10 let by se měly především naučit koordinaci těla a zlepšit svou pružnost a sílu. Cvičím s nimi především postoje, kopy a jednodušší pohyby. Aby je to neomrzelo, snažím se to proložit hrou. Cvičení se staršími se podobá sestavám pro dospělé. Rozdíl je pouze v nárocích na cvičence. I zde platí, že by mělo být starší dítě pružné a dynamické, což po dospělých není vyžadováno.
Zúčastnila jsi se mnoha soutěží. Kterého vítězství si ty osobně ceníš nejvíce?
Asi soutěže v Číně. Jinak samozřejmě velká zkušenost pro mě byla první soutěž Mistrovství ČR v roce 2006, kde jsem vyhrála bronzovou medaili. V té době se ještě rozhodovalo, jestli se stane Tai-chi olympijským sportem a konkurence na soutěži byla opravdu velká. Každý doufal, že pokud se tak stane, bude se mistrovství počítat do nominace. Nakonec Tai-Chi nebylo na olympiádu zařazeno, což si já osobně myslím, že je správné. Je hodně stylů a druhů a v jedné kategorii by se velmi špatně bodovaly.
Vyhrála jsi zlatou medaili na mezinárodní soutěži Jiaozou v Číně. To pro Čecha není úplně běžné, v čem jsi soutěžila a jaká byla konkurence?
Soutěžila jsem v tradičním Čchen Tchaj-ťi čchüan a v Tchaj-ťi s mečem. V mé věkové kategorii, to znamená 18–35, bylo zastoupení čínské, korejské, soutěžící z Malajsie, Honkongu, Singapuru, Francie a Čech. Je možné, že tam byli lidé i z jiných zemí. Hodně jsem se soustředila, abych něco nepokazila . Nejvíce jich však bylo samozřejmě z Číny.
V současné době učíš na mnoha místech v Praze. Prozradíš nám, kde by se s tebou mohli naši čtenáři setkat?
V Praze na Zbraslavi, ve Slivenci, na Barrandově v centru Fyzioterapie Avete omne, na Radlicích Fitness Station. Od listopadu připravuji Tai-chi také v novém studiu v Husově ulici v centru.
Otázka na závěr: Co ty osobně děláš pro to, abys byla Furt v pohodě?
Snažím se řídit indickým příslovím: „Jediné, co se mám v životě naučit je, jak být upřímně šťastný.“
Jitce děkujeme za rozhovor a přejeme jí mnoho úspěchů v pracovním i osobním životě!
Za redakci Jana Vašáková